Podle údajů agentury Reuters se náklady na pojištění expozice argentinského státního dluhu od pátku téměř ztrojnásobily. Nejnovější odhady IHS Markit založené na závěrečné úrovni ze středy naznačují, že pravděpodobnost selhání při obsluze státního dluhu během jednoho roku je nyní 55 procent. V pětiletém období je pravděpodobnost selhání 82,5 procent.
Ve středu oznámil Macri zavedení balíčku sociálních dávek a snížení daní pro pracovníky s nízkými příjmy. Šlo o snahu zmírnit dopady hospodářské krize necelé tři měsíce před volbami.
Tato opatření znamenala výrazný obrat v prezidentově snaze, kterou podpořil Mezinárodní měnový fond. Šlo o vyrovnání, respektive vymanění se rozpočtu země z výrazně defaultního pásma. Zdá se, že trh nesdílí s Macrim jeho představu o sociálním inženýrství a ekonomických reformách (zejména pokud je prohloubení již tak silného defaultu naplánováno těsně před prezidentskými volbami).
Super citlivé peso, které někteří považují za vodítko pro argentinskou ekonomiku, oslabilo ve středu o více než 7 procent a dosáhlo úrovně 60,2 za americký dolar. Měna tento týden ztratila čtvrtinu své hodnoty, zatímco argentinský hlavní akciový trh za tři dny klesl téměř o 35 procent.
Analytici v Bank of America Merrill Lynch se domnívají, že existuje 50 % šance, že Argentina příští rok nesplní závazky ze svého státního dluhu. Banka uvedla, že obrovské finanční potřeby vlády ve výši zhruba 30 miliard USD pro příští rok, slabá fiskální situace a nedostatek důvěryhodnosti trhu znamenají pro rok 2020 velkou pravděpodobnost selhání. Varovala také, že nedávný kolaps trhu s největší pravděpodobností závažně ovlivnil ekonomiku do budoucna, přičemž se očekává, že rok 2020 bude znamenat třetí po sobě jdoucí rok recese.
Přečtěte si recenzi vybraného forex brokera:
Argentinský prezident Mauricio Macri ve středu řekl, že zavede 90ti denní zmrazení ceny ropných produktů, což je součást souboru opatření na pomoc spotřebitelům a malým podnikům po propadu kurzu, který tento týden zrychlil roční míru inflace nad 55 procent.
Zmrazení cen nafty a benzínu je návratem k politikám, které ovlivňovaly ropné rafinerie a maloobchodníky po většinu z posledních dvou desetiletí, omezovaly potenciální zisk a ztěžovaly plánování investic a výnosů.
Právě Macri v roce 2017 odstranil cenové kontroly a na krátkou dobu je opět zavedl v květnu 2018. Tehdy se tři největší rafinerie v zemi (státem kontrolovaný YPF, BP – kontrolující Pan American Energy, Shell), dohodly na omezení cen na dva měsíce, aby pomohly v boji proti inflaci, tehdy na úrovni 25 procent.
Rafinerie, které společně představují zhruba 80 procent rafinérské kapacity a maloobchodního prodeje, od té doby zvyšují ceny v souladu s výkyvy směnného kurzu, mezinárodních referenčních cen surové ropy a nákladů na přísady do biopaliv.
Prezidentova snaha „ulevit“ malým firmám, které jsou nejvíce postihnuté, je pochopitelná. Nicméně z hlediska fiskálních možností centra je neudržitelná, navíc bez participace „velké trojky“ producentů. Energie a potraviny patří mezi hlavní hybatele inflace a pokud by se podařilo udržet ceny pod kontrolou, bylo by teoreticky možné snížit inflaci za pomoci fixace směnného kurzu a udržet tak nad vodou velkou část malého a středního podnikání v zemi. To vše samozřejmě s masivní podporou IMF a USA, bez kterých tento krok nepřipadá v úvahu a je nerealizovatelný.
Michal Dvořák, Tradecentrum
