Uhlí, které bývalo kdysi nenahraditelným zdrojem energie se postupně dostává do pozadí a řada evropských zemí, jako například Velká Británie, nebo Německo ho při výrobě elektřiny nahrazuje obnovitelnými zdroji energie. Itálie a Španělsko zase upřednostňují možnosti vodní energie. Spotřeba komodity tak postupně klesá.
Výroba elektrické energie z uhlí v roce 2018 v Evropské unii podle údajů Eurostatu činila 19,2 procenta, přičemž černé uhlí mělo na tomto čísle podíl 10 procent a hnědé 9,2 procenta. Meziročně tak výroba klesla o 6 procent. Oproti roku 2011, kdy se ceny komodity vyšplhaly na maxima je to až 30procentní propad. Během posledních šesti let se evropské roční emise CO2 z uhelných elektráren celkově snížily o 250 milionů tun, což je sice špatná zpráva pro uhelné těžební společnosti, ale dobrá pro životní prostředí – vzhledem k negativnímu vlivu těžby a spalování uhlí. Uhlí se tak postupně začíná dostávat do pozadí.
Přibližně 75 procent produkce elektřiny z černého uhlí je situovaných v zemích Evropské unie, které vypracovaly plán na jeho vyřazení. Z toho se 15 procent produkce nachází v Polsku, kde objem uhlí od roku 2012 neklesá a země zatím nemá vypracovaný postup na odstavení této komodity, jako zdroje energie.
Spotřeba komodity výrazně klesá i v USA, kde podle odhadů z EIA zveřejněných v prosinci 2018 měla dosáhnout nejnižší hodnoty za posledních 39 let. Od roku 2007 tam z provozu vyřadily 36 procent uhelných elektráren, díky čemuž spotřeba klesla o zhruba 44 procent na úroveň kolem 622 milionů tun a EIA předpokládá pokles o dalších 8 procent v roce 2019.
Jednoznačně největší spotřebu má Čína, která je podle Čínské národní komise pro rozvoj a reformu. Na cestě je snížení roční spotřeby uhlí na 3,5 miliardy tun do roku 2020. Podle odhadů ze srpna 2018 měla spotřeba komodity loni klesnout o přibližně 30 milionů tun na úroveň okolo 3,83 miliardy tun.
Přečtěte si recenzi vybraného forex brokera:
Jak ukazuje analýza xPartners, útlum výroby uhelné energie se výrazně projevuje i na ceně komodity. Zatímco v lednu 2011 jeho cena dosahovala historicky nejvyšší hodnotu nad 139 USD za metrickou tunu, začátkem roku 2016 se naopak propadla na historické minimum kolem 49 USD za metrickou tunu. Tehdejší pokles tvrdě zasáhl těžební společnosti po celém světě – například česká uhelná společnost OKD se dostala do insolvence. Momentálně se cena pohybuje na úrovni kolem 90 USD za metrickou tunu, což ve srovnání se stejným obdobím v roce 2018 představuje pokles o 10 procent.
K využívání energie z obnovitelných zdrojů ve formě solárních nebo větrných elektráren přispívá i pokles ceny takto vyrobené elektřiny, která se dostává na srovnatelnou úroveň velkoobchodních cen elektrické energie z „klasických“ zdrojů. Svou roli v přechodu na nové zdroje sehrál i nárůst cen emisních povolenek na CO2, kvůli kterým se prodražily náklady provozování uhelných elektráren.
Kromě energie z obnovitelných zdrojů se uhlí nahrazuje i plynem, který je populární zejména v Číně. Čísla jeho spotřeby však nemluví o výrazném přesunu k plynu, i když jeho spotřeba globálně roste a během minulého roku vyhnala cenu komodity přibližně o 30 procent nahoru. Momentálně se však opět vrátila na úroveň okolo 2,83 za objemovou jednotku.
Z výše zmíněných důvodů vyplývá, že pokud se nenajdou nové vhodné možnosti využití uhlí, které by byly v souladu s environmentálními cíli globální ekonomiky, je pravděpodobné, že by mohlo dosáhnout nová cenová minima. Jediný, komu bude kromě uhelných těžebních společností tento fakt překážet bude zřejmě pouze americký prezident Donald Trump, který patří k zastáncům oživení uhelného průmyslu.
Olivia Lacenová, xPartners
